Byla jsem už od mala trošku baculaté dítě.No co měla sem ráda dobré jídlo a sladkosti. Všichni říkali že až se mi začnou zapalovat lýtka tak ty cukry schodím jak budu utíkat před houfem kluků. O pár let na to kluci utíkali ale né za mnou ale přede mnou. Nebyla jsem krásná a ani hubená. Ve škole mi říkali buřtík a holky ohrnovali nademnou nos,protože jsem nebyla oblečená v drahých hadrech a na obličeji neměla tunu líčidel. Po škole jsem vždy utíkala domů.Zamkla se ve svým pokoji a snila o lepším světě. Taky tomu pomáhali ty tuny zamilovaných knížek e dvdýček. Plakala jsem s divokým andělem,hledala ztracenou lásku s Esmeraldou a  se slzama jak slon jsem se cpala čokoládou. Čokoláda přeci dodává energii ne?!! Byl to jinej svět.Věděla jsem že na světě nejsem sama,že tam někde je někdo kdo ke mně patří.Někdo kdo mi bude rozumět a bude mě mít rád takovou jaká sem. Stereotypně přešly školní léta na základce a já konečně mohla vylétnout z rodiného hnízda- nebo spíš ze zapadákova ven do města. Měla sem obavy,nové město,lidi a hlavně nový spolužáci. Čokoláda to jistila,měla jsem ji ukrytou v batohu jako první pomoc:)) První den byl děsnej,při příchodu jsem si prdla u dveří ale nesmrděla jsem jen to bylo moc hlasité:)no prostě nervy pracovali. má sousedka si věčně hryzala nehty a flusala je všude,což mi nějak nevadilo ale jakmile se začala šátrat v nose tak mi bylo blivo. Třídní sestava byla asi takováhle 6 vypatlanejch kreténů,kteří se předháněli v ukazování svých vnad.Dále 4 šprti,které jsem poznala díky tužce za uchem,blokem v ruce a kalkulačkou přilepenou k prstům. No a co by to bylo za good třídu kdyby tam nebyla primadona a její dámy. Takže dvě brunety s  jednaou černovláskou, které sloužili jak jinak než perfektně vymodelované bloncce.Moje čokoláda bouchala v batohu a já měla chuť ji vytáhnout a přede všemi ji sežrat. Co by se mohlo stát než jen to že bych byla zas buřtík. V tý pitomý třídě jsem byla jediná,která měla víc než 60kilo:(( Dny utíkali a já krom pár buřtíků a šprtů neměla jiný kamarády, ale mě to stačilo. Konečně jsem nebyla sama. Vše bylo ok až do tý doby než sem spatřila jeho. Bylo to jako ve snu. Krásnej,vysokej,svalnatej blonďák s nádherným úsměvem a krásnýma hnědýma očima. Jako čokoláda blesklo mi hlavou a já se usmála. Co tu vejráš špekoune ozvalo se vedle mě. No jo naše primadona osobně. Co je ti po tom odvětila jsem ji a nevšímala si ji dál.Vše bylo jasný,dáma má namířenou mušku na blonďáka.Mrzelo mě to,jenže oni se k sobě hoděj,žijou ve stejným světě,já sem chudá popelka co snědla pytel mouky:(( utěšovala jsem se celý dva měsíce co primadona válčila pomalu s celou školou o blonďáka. Nešel mi z hlavy,jednou jsem ho potkala u automatu s pitím. Vrazil do mě a omluvil se.koupil mi pití a hezky smr si popovídali,jenže já husa to pokazila tím že jsem znervózněla a vzala roha:(( Pak sme se vídali a zdravili jen z dálky. On možná zapoměl ale já měla v hlavě vrytou každou větu,slovo,pohyb.. no prostě jasná páka byla sem zamilovaná. A jako moje hrdinky v televizi i já sem to měla beznadějný,ale stopro bez happyendu:(( Kdo by chtěl buřta jako sem já:((z kalhot mi čučeli špeky a postava taky nic moc. Nebyla sem přímo tlustá jen prostě jak říkala s oblibou má babička- holka krev a mlíko:)) do onoho dne sem byla se svou postavou jaktakž spokojená ale od toho dne sem na sobě makala. Jako poslední  mě čekal nákup jiného oblečení.Vyházela sem vše co mi nakoupila má drahá máma-znáte to pod rodičovským dohledem.Todle ne to je moc krátký,todle sexy a to nemůžeš atd.. Vše sem hodila do koše a jela do města do nej obchoďáku roztočit své ušetřené prašule.No ale co koupit sexy to sem neměla ani páru.Zalezla sem do prvního značkového butiku a málem mě jeblo. Za pultem byl blonďák. Couvej,zdrhej,mazej poroučel mi mozek,jenže než tělo zareagovalo bylo pozdě.. Jéé ahoj zdravili mě jeho ústa. Líbala bych ho k sežrání.. Potřebuješ něco??zeptal se a já bezmyšlenkovitě vyhrkla líbej mě. Trapas ale pozdě se stydět:)) Blonďák na mě civěl jak na zjevení. Potřebuji to tričko líbej mě víš ukazovali ho v televizi a já ho scháním pro ségru, řekla jsem tu největší píčovinu co mě kdy mohla napadnout a pochybovala sem že mi to sežere. Líbej mě?tak to nemám co třeba metallica?nebo harry potter?? třeba to je jedno vzdala sem to a chystala se utratit za triko se kterým bude máma vytírat,protože to bych oblíkla leda na kolena.No a co takhle něco pro tebe?řekl a než sem stačila odvětit že fakt chci jen to úžasné triko harryho byla sem v kabince a předemnou tuna oblečení. Bylo to úžasný. Já a on samy :)) Styděla jsem se před ním,připadala jsem si ošklivá,tlustá ale on vůbec nebyl zhnusený. Lítal za mnou do kabinky jak do svého pokoje.Okomentoval můj vohoz a bez rozpaků se mě dotýkal a říkal jak mi to sluší. Po čtyrech hodinách se na pultu kupila hromada věcí a má peněženka se klepala nad tou sumou. Patrik- blonďák mi peněženku zastrčil do kapsy a do ruky mi vrazil čoko. Seděli sme na pultě a hltali čokoládu a kecali o všem.Byl to ten nejkrásnější sen a já nechtěla aby skončil.Jak to ale bývá i každý sen jednou skončí,tak i ten můj krásnej čtrnáct dní dlouhej sen skončil. Díky jednomu učiteli jsem zůstala po škole,protože ten člověk neměl slitování nad hladovým člověkem alias mnou,nebo neměl rád čokolády. Potajmu sem se věnovala čoko než jeho výkladu o bioligii,a to ho asi naštvalo a tak mě nechal po škole. Když jsem si svůj trest odpykala šla jsem utahaná školní halou a tu sem slyšela jeho hlas.Vždyť to říkám je to kráva a navíc bych o ní nezakopl ani ve snu. Chová se jak pako a ... dál sem neposlouchala a běžela domů. Můj svět se sesypal jak domek z karet. On ten kterej byl tak jinej než ostatní a nakonec úplně stejnej. Blížili se Vánoce čas lásky a pohody a já byla jedinej člověk na světě co byl sám,opuštěnej,bez naděje a Vánoční jiskry. Bez zájmu sem se ploužila školními chodbami,vyhýbala se jemu a nereagovala na žádný jeho slova. Jsem pako a to se neumí chovat ne?? Před Vánočníma prázdninama byl školní Vánoční večírek, fakt sem se těšila jak budu stát v koutě a zpívat koledy-ironie je že sem musela,protože díky kamarádům šprtům jsem byla součástí sboru. Vůbec to neutíkalo,těšila jsem se domů a se sklopenýma očima jsem kdákala koledy. Asi až po pár minutách jsem si uvědomila že je ticho a zpívám sama. No tě pic. Byla sem rudá až na chlupu u nohy. Dva ze sportovců naší školy ke mně dostrkali mega krabici na které bylo napsáno Veselé Vánoce. Nechápavě jsem na to čučela. Co to je??vylétlo z mých úst.To na co čekáš celý život prohodila moje buřtí romantická kamarádka. Že by to byla čokoláda všech chutí a barev napadlo mě idiotsky. Tak už to rozdělej vole zahulákal kdosi a já si tepr teď uvědomila, že na mě čumí celá škola. No tak dem na to povzdechla jsem si a začala škubat velkou mašli.Najednou se krabka začala třást a hups z krabky vyskočil blonďák s mikrofonem v ruce. Vjel do mě vztek,to si snad dělá srandu. Co ještě chceš??to mi chceš nadávat před celou školou??řvala jsem na něj a nevědomky plakala. Otočila jsem se a utíkala pryč. U dveří mě zastavil jeho hlas-neodcházej miluji tě a následovala láskyplná písnička. Než jsem se probrala byl u mě a klekl si přede mnou. Před celou školou mi vyznal lásku a krásně mě políbil. Poté jsem zjistila,že pako je naše primadona,která ho úháněla i v noci.No některé holky neznaj hranice. Skvělý je to že nej kluka jsem získala já- holka úplně obyčejná ale s velkým srdcem. Je to tak láska nehledí na krásu,postavu,postavení. láska je rozumná a řídí se srdcem. kdo lásku hledá jen u perfektních lidí umře bez ní....