V pokoji bylo zataženo,v televizi jeli jak jinak než romantické filmy,které alespoň trošku léčili moje bolestné srdíčko.Cpala jsem se asi už po stý čokoládovou zmrzkou.Kdo tvrdí, že to pomáhá tak kecá.Mě to rozhodně nepomáhalo ani trochu a upřímně by mi jedině pomohla uspávácí injekce,po které bych se probudila až za pár let a to úplně vyléčená.Mírovi jsem se vyhýbala pokud to jen bylo možný,což šlo obtížně protože jsem s luckou bydlela.Naštěstí bydleli spolu,což pro mě bylo neštěstí.Pronásledovali mě myšlenky typu:teď se nejspíš tulí u televize,milují...Neopětovaná láska je pěkná mrcha.jak můžu být s někým kamarádka když ho miluju????kdo tvrdí, že to jde opět kecá!!V práci mi to vůbec neutíkalo,věčně jsem dělala chyby.Jednu paní co chtěla trvalou jsem ostříhala,druhou zas místo obarvení na blond jsem obarvila na červeno..vše šlo mimo mě...Lidi sem míjela jak ve snu.U rodičů jsem byla denodeně,protože ti jediní mi dávali pocit ,že jsem postradatelná a hlavně MILOVANÁ.Byla sobota a bylo na čase vylýzt z postele,nechchtěla bych zkončit jako metráček.Bez dalšího přemýšlení jsem čapla koš a naházela do něj vše tučné od zmrzliny po čokoládu .Za zničení těla mi žádnej nestojí.Zapla jsem rádio kde se opět ozval příjemný hlas moderátora co ženám jako jsem já svým optimismem dodával chuť do života.Jeho věta:pro jedno kvítí slunce nesvítí mě nakopla do života.Poklidila jsem a rozhodla se jít do knihovny.
Courala jsem se od regálu k regálu a nevěděla co si půjčit.Nakonec bez přemýšlení jsem vzala nějakou knížku a šinula si to ke knihovnici.Stála jsem v řadě a nevnímala-jako normálně no.Deset způsobů jak zažít sama orgazmus??seš si jistá že to chceš??optal se mě čísi hlas a já si s děšením všimla,že knihovnice zmizla a místo ní u počítače seděl fakt pěknej kluk.Nad jeho otázkou jsem bezmyšlenkovitě : na co chlapa když to zvládnu sama?!odpověděla.Celkem jsem ho dostala.podíval se na mě a já si všimla jak krásnej je.Z tranzu mě vytrhl známej smích a spatřila jsem u jednoho oddělení Míru s Lucinou.Čapla jsem knížku a rychle se vypakovala z knihovny.Nevědomky se mi začali řinout slzy a já byla tam kde před pár dny...
Co Míra přišel k nám do bytu usmířit se z Luckou courala jsem do setmění venku a brečela.procházela jsem místa kde nám bylo tak fajn a nechápala proč to tak je.Proč to tak musí být.Ptala se sama sebe má-li cenu bojovat,své city přiznat.Vyhladovělá a jakžtak uklidněná jsem se vrátila do bytu.Naštěstí už tam nebyli, ale vše nasvědčovalo tomu, že se USMIŘOVALI a to tím způsobem, že ještě teď jsem cejtila jejich těla.S naprostým odporem jsem začla vše čistit a dávat do pořádku.Bylo mi mizerně,každý polštář jsem pohladila,z deky jsem cítila jeho vůni,všude viděla jeho nahé tělo jak pobíhá a honí lucinu.Mučilo mě to,mučili mě takovýhle myšlenky,ale nešlo srdci poručit,nemohla jsem mozku domluvit.Kéž by existoval elixír zapomění.Míjel den za dnem a my už s Mírou nekomunikovali vůbec,protože strohé ahoj se za kamarádské švitoření nedá považovat.Několikrát mě napadlo jestli mu něco Lucina nenakecala,protože se na mě nepodíval jinak než s přivřenýma očima.A jelikož ho nějakej ten pátek znám tak vím že takhle se dívá na lidi co mu něco provedli.Ale možná se mýlím,hodně se změnil-ona ho změnila a ta změna se mi vůbec nelíbila.Místo pohodovýho kluka pro všechny průšvihy a zábavu světa se z něj stal namyšlenej týpek co byl až moc drsnej a vůbec né sám sebou.Ničilo mě to,ničilo mě že už z něj nebylo nic z toho fajn kluka co jsem tak milovala a pořád miluju i když se v něm už nevyznám... CRRRR zazvonil kdosi.U dveří stál jak jinak než můj prdlej bratříček.Nazdar milhaus pozdravil mě přezdívkou,kterou mi vymyslel s jeho prdlejma kámošema.Je vzduch čistej?zeptal se a opatrně jako by na něj mělo každou chvíli vyběhnout strašidlo se rozhlížel po bytě.Pohov brácha Lucina už tu moc nebejvá.Jeho hlasitý oddechnutí napodobujíc spadlý mega balvan ze srdce mě rozesmálo.No konečně ségra už jsem myslel že tvoje ústa zapoměli pojem smích řekl a drncnul do mě.Abyste tomu rozuměli brácha a Lucka se nemuseli.jednou mu totiž vlezla do postele a vůbec ji nenapadlo, že tím že ji odmítá nevyjadřuje ostýchavost ale odpor.No dopadlo to tak, že brácha si domu vedl svoji lásku a oba našli nahatou lucku v jeho posteli pomalovanou čokoládou s nápisem :VEM SI MĚ TYGŘE.No jak jsem říkala lucina byla místní dávačka a nesnesla odpor.Nejvíc ji přitahovali ti co jentak nemohla mít a ti co měli prachy a vše o čem se holkám sní.Tak tygře co tu chceš??rejpla jsem si do něj.Plácnul mě přes zadek až to mlasklo.Večer je v klubu mejdan s živou kapelou tam nesmíš chybět.A než jsem se zmohla na protest byl večer,já oblečená v disco hadrech jsem stála a trsala. Kluci z bráchovi party byli boží,na nic se neptali,nalejvali mě a lichotili mi.Bylo to fakt léčivý:))No a nebyl by to můj bráška kdyby mi nechtěl dohodit nějakýho toho svýho kámoše.Připravila jsem si odmítavý postoj a proslov co jasně říkal vypadni dokud můžeš a čekala na dalšího frajera s mozkem v kalhotách o němž si bráška myslel že je můj typ.Tak tohle je má ségra ozvalo se mi za zády a já se s výrazem naprosté šílené pipiny obrátila k těm dvoum.Okamžitě jsem dostala pořádnou sprchu.Byl to náš rozkošný knihovník.Jéé ahoj,řekl a podíval se na mě tím jeho kukučem.Jak dopadl experiment jen sama?řekl a šibalsky se usmál.Co sama?jakej experiment?vyzvídal bráška a než mě napadlo něco vtipnýho tak mu knihovník řekl s čím mě nachytal.Teda ségra proč si něco neřekla?my bysme ti s klukama pomohli,že jo volové!poznamenal a se všema se podělil o zážitek Toma knihovníka.Pohledy všech těch nadržených pakoušů mi stačil.Bye bye píchači jdu se zchladit a vám bych radila to samý řekla jsem a odkráčela si to co nejdál od nich.
Krčela jsem se v rohu u podia a usrkávala rum s colou.Najednou začli hrát ploužáky a já jen s lítostí sledovala ty páry ploužící se tělo na tělo na parketu.Smím prosit ozvalo se mi u ucha a já se otočila.No né díky odpověděla jsem tomu zrádci knihovnickýmu.Moc se ti omlouvám za ten podraz,řekl a udělal purkle.Jsem k vám službám má paní.Zarazila jsem to jeho směšné poskakování kolem mě a přijala jeho nabídku tančit.Držela jsem ho kolem krku a byla co nejdál od něj.Neboj já nekoušu a toho druhýho se bát nemusíš,ten už spí,chodí po večerníčku.Vyprskla jsem smíchy a podala se . Opřená o jeho tělo jsem se cítila konečně líp.Konečně si mě někdo všiml a i když to nemá pokračování,protože já miluju Míru a on rozhodně byl zadanej,protože takovej kus nemůže být bez holky.Ale i beztak,přes to všechno to byl tak nádhernej pocit být v náručí kluka.Cítit jeho vůni,nechat se laskat ve vlasech...no počkat to nesnim.Otevřela jsem oči a zjistila jsem že brečím a Tom mě hladí po vlasech a šeptá uklidňující slova.Promiň omluvila jsem se a utekla.Běžela jsem a ani nevěděla jak ale najednou jsem stála v parku.Úplně na stejným místě kde před dvěma měsíci ležel Míra a plakal kvůli Lucině.Nešťastně jsem se sesula.Proč mě nemiluješ,proč jsem vždy jen kamarádka.Proč mě nikdo nemá rád křičela jsem mezi vzlyky.Něčí ruce mě objali a kolíbali.To bude dobrý,zas bude líp šeptal mi Tom a utřel mi slzy z tváří.Podívej se na mě,žádnej kluk nestojí za to aby jses kvůli němu tak trápila.Když ani neumí přijít za tebou a promluvit si s tebou nebo nějak se ti věnovat.Zřejmě ho brácha informoval o Mírovi,mé lásce a jeho úplném nezájmu vůči mé osobě.Zklamal jako kamarád na plný čáře.Ale pořád jsem ho milovala.když já ho miluju,proč mě nemá rád řekla jsem a Tom mě chlácholivě objal.To chce čas,jestli chceš pomůžu ti.Společně to zvládnem.Slibuješ?jeho odpovědí byl polibek .Sice letmý ale vrátilo mi to naději.Usmála jsem se na něj. Děkuju ti.Děkuju že i když mě neznáš chceš mi pomoct.Zašeptala jsem.Neboj vyberu si to zašklebil se na mě šibalsky.A první krok k zapomění začíná zpátky na naší pařbě.Chytil mě do náručí a donesl mě až k parketu odkud jsem mu utekla.Celý večer jsme se bavili a musím uznat a přiznat že konečně jsem to byla zas já.Alespoň pro dnešek....